Tenhle článek jsem se plánovala napsat už dlouho, ale vyžaduje hodně zážitků a informací, že jsem nebyla schopná se k tomu dokopat.(Upřímně ani nečekám, že to bude číst hodně lidí, ale za zkoušku nic nedám) No joooo, lenost. Ale tadááááááá! tady ho máte :-)
Loni v lednu, jsem se rozhodla navštívit svou rodinu na Floridě. Vzhledem k rodinným sporům jsem nikdy neviděla svého dědu Chucka (zkr. Charles) a chtěla jsem to změnit. Jelikož jsem ve státech vlastně ani nikdy předtím nebyla, chtěla jsem celkově i zjistit, jaké to v Americe je, když o tom každý kdo tam byl, horoucně mluví. A víte co? Mají pravdu. Amerika je boží!
Určitě záleží i na daném státě/městě/čtvrti, do kterého jedete. Ne všude se k Vám budou chovat vstřícně, jako například v Brooklynu, který je vyhlášený jako jedna z nejhorších částí NY. Já ale byla na Floridě, kde můj děda s babičkou bydlí.
To, že jsem se rozhodla takřka ze dne na den sbalit kufry a letět, si nebudu nikdy v životě vyčítat. Užila jsem si to a rozhodně se tam budu chtít podívat znovu.
Vzhledem k tomu, že jsem nemohla najít pas a vím, že jsem ho měla x let prošlý, protože jsem za poslední dobu nikam, kde potřebují pas místo občanky necestovala, jsem musela zajít na úřad a zažádat o nový, tudíž i za nový zaplatit. Zjistila jsem, že existuje i nějaký expresní pas s vyřízením do pár dnů, ale ten se na Spojené státy nevztahuje, jen po Evropě. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než si tři týdny počkat na nový.
Jakmile jsem ho ale obdržela, dokážete si představit tu euforii - měsíc pryč, na jiném kontinentě, bez rodiny v ČR, bez kamarádů, bez každodenního stereotypu a povinností, co mám doma. Prostě paráda :)
Den se se dnem sešel, koupila jsem letenky, ani jsem si sebou nebrala moc věcí, jelikož jsem plánovala nákupy v Americe (je tam oblečení šíleně levné, no jo, Čech se nezapře :D ), dohodla se s babičkou kdy co a jak a ráno ve 4 jsem jela na letiště. Check in proběhl v pořádku, nervíky ale byly. Ten, kdo mě zná, tak ví, jakej dokážu bejt stresátor, i kvůl naprostý prkotině, ale tohle mi nemůžete vyčítat! Sami do cizí země - no šílený.
Letěla jsem se společností Delta Airlines (doporučuji) z Prahy do Brusselu, z Brusselu do Atlanty a z Atlanty na Valparaiso. Let byl opravdu dlouhý, když to sečtu dohromady i s čekáním na přestupech, tak to trvalo cca 16 hodin, než jsem se dostala na Floridu. Z čeho jsem ale byla hotová, byly ty jídla co nám letušky rozdávaly - mohla jsem si vybrat pokaždé ze tří variant jídel a i o pitný režim bylo postaráno. Dokonce jsem vedle sebe měla i docela normální cestující, takže pohoda.
Co musím ale říct, tak jsem měla bobky z imigračních kontrol. Prošla jsem třemi a byla jsem docela v šoku. Kdo to zažil tak pochopí, ale pro ty z vás, kdo třeba v Americe ještě nebyl a plánuje se tam vydat, by to mohlo být zajímavé. To, že jsou imigrační kontroly do USA přísné, je známo. Ptali se mě na to kam letím, za kým letím, chtěli přesnou adresu, kterou si ověřovali. X krát se mě ptali na to, co mám v zavazadle, kdo mi balil věci, jestli já sama nebo někdo jiný. Proč letím do USA, informace o lidech za kterými letím a mnoho dalšího. Obecně co platí do dnes je to, že nelze říct, že letím za rodinou. Nemůže se to říkat z toho důvodu, protože ten, kdo nemá americké občanství nebo zelenou kartu, což jsem přesně já, by tam mohl chtít zůstat. Známý takhle letěl za svým otcem na dovču později než on, dostal červenou a musel zpět do ČR. I můj strejda, když letěl za babičkou, musel říct, že letí jako turista za nákupy, kulturou a poznat nové lidi.
Na další kontrole chtějí zas jiné informace a na té poslední v USA vám berou otisky prstů, musíte se zout, svléct vše možné, chodíte do takových velkých buněk, které vás ozařují kvůli tomu, jestli něco nepřevážíte nebo nemáte něco nebezpečného. Kolikrát vám i můžou vyházet tašku s věcma jen proto, že tam máte šampon o pár militrů víc než je povoleno. To už jsou pak hardcore případy, ale stává se to.
Po všech prohlídkách a náročném letu je to tady - jsem na Floridě! Ikdyž jsem se v letadle vůbec nevyspala, byla jsem šťastná. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, že jsem to dokázala a už mě čeká jen to dobré.
Je to tam krásný. Azurové moře, bílý písek, palmy, všude usměvaví lidé. Do každého obchodu kam jsem šla, jsem vešla i odešla s dobrou náladou. Každý si s vámi na pokladně příjemně pokecá, ptá se jak se máte. Zjistila jsem jednu věc - američani milujou náš evropský přízvuk! (je to fakt, pár randíček jsem v US měla a neříkali skoro nic jiného :D)
Další super věc, kterou jsem zažila - na Floridě se nemusíte bát, že když necháte otevřený auto s kabelkou někde, že vám ho někdo vykrade. Lidé si to tady nedovolí. Což pro mě jako Češku, bylo pozoruhodné. :D
Díky babičce a dědovi jsem v Americe zažila hodně zážitků, na které v životě nezapomenu. Viděla jsem hodně krásných míst, navštívila hodně obchodů, cestovali jsme, měla jsem se prostě skvěle. A za to jim jsem opravdu vděčná. Určitě mám v plánu se tam zase vrátit, cítím se tam jako doma.
Přikládám pár forografií, abych vám trochu přiblížila pohádkovou zemi, ve které jsem byla na měsíc a půl její součástí.
Kdyby vás cokoliv zajímalo tak piště do komentářů, vše zodpovím :)))
Zatím ahoj a těšte se na další článek !
Domi
Loni v lednu, jsem se rozhodla navštívit svou rodinu na Floridě. Vzhledem k rodinným sporům jsem nikdy neviděla svého dědu Chucka (zkr. Charles) a chtěla jsem to změnit. Jelikož jsem ve státech vlastně ani nikdy předtím nebyla, chtěla jsem celkově i zjistit, jaké to v Americe je, když o tom každý kdo tam byl, horoucně mluví. A víte co? Mají pravdu. Amerika je boží!
Určitě záleží i na daném státě/městě/čtvrti, do kterého jedete. Ne všude se k Vám budou chovat vstřícně, jako například v Brooklynu, který je vyhlášený jako jedna z nejhorších částí NY. Já ale byla na Floridě, kde můj děda s babičkou bydlí.
To, že jsem se rozhodla takřka ze dne na den sbalit kufry a letět, si nebudu nikdy v životě vyčítat. Užila jsem si to a rozhodně se tam budu chtít podívat znovu.
Vzhledem k tomu, že jsem nemohla najít pas a vím, že jsem ho měla x let prošlý, protože jsem za poslední dobu nikam, kde potřebují pas místo občanky necestovala, jsem musela zajít na úřad a zažádat o nový, tudíž i za nový zaplatit. Zjistila jsem, že existuje i nějaký expresní pas s vyřízením do pár dnů, ale ten se na Spojené státy nevztahuje, jen po Evropě. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než si tři týdny počkat na nový.
Jakmile jsem ho ale obdržela, dokážete si představit tu euforii - měsíc pryč, na jiném kontinentě, bez rodiny v ČR, bez kamarádů, bez každodenního stereotypu a povinností, co mám doma. Prostě paráda :)
Den se se dnem sešel, koupila jsem letenky, ani jsem si sebou nebrala moc věcí, jelikož jsem plánovala nákupy v Americe (je tam oblečení šíleně levné, no jo, Čech se nezapře :D ), dohodla se s babičkou kdy co a jak a ráno ve 4 jsem jela na letiště. Check in proběhl v pořádku, nervíky ale byly. Ten, kdo mě zná, tak ví, jakej dokážu bejt stresátor, i kvůl naprostý prkotině, ale tohle mi nemůžete vyčítat! Sami do cizí země - no šílený.
Letěla jsem se společností Delta Airlines (doporučuji) z Prahy do Brusselu, z Brusselu do Atlanty a z Atlanty na Valparaiso. Let byl opravdu dlouhý, když to sečtu dohromady i s čekáním na přestupech, tak to trvalo cca 16 hodin, než jsem se dostala na Floridu. Z čeho jsem ale byla hotová, byly ty jídla co nám letušky rozdávaly - mohla jsem si vybrat pokaždé ze tří variant jídel a i o pitný režim bylo postaráno. Dokonce jsem vedle sebe měla i docela normální cestující, takže pohoda.
Co musím ale říct, tak jsem měla bobky z imigračních kontrol. Prošla jsem třemi a byla jsem docela v šoku. Kdo to zažil tak pochopí, ale pro ty z vás, kdo třeba v Americe ještě nebyl a plánuje se tam vydat, by to mohlo být zajímavé. To, že jsou imigrační kontroly do USA přísné, je známo. Ptali se mě na to kam letím, za kým letím, chtěli přesnou adresu, kterou si ověřovali. X krát se mě ptali na to, co mám v zavazadle, kdo mi balil věci, jestli já sama nebo někdo jiný. Proč letím do USA, informace o lidech za kterými letím a mnoho dalšího. Obecně co platí do dnes je to, že nelze říct, že letím za rodinou. Nemůže se to říkat z toho důvodu, protože ten, kdo nemá americké občanství nebo zelenou kartu, což jsem přesně já, by tam mohl chtít zůstat. Známý takhle letěl za svým otcem na dovču později než on, dostal červenou a musel zpět do ČR. I můj strejda, když letěl za babičkou, musel říct, že letí jako turista za nákupy, kulturou a poznat nové lidi.
Na další kontrole chtějí zas jiné informace a na té poslední v USA vám berou otisky prstů, musíte se zout, svléct vše možné, chodíte do takových velkých buněk, které vás ozařují kvůli tomu, jestli něco nepřevážíte nebo nemáte něco nebezpečného. Kolikrát vám i můžou vyházet tašku s věcma jen proto, že tam máte šampon o pár militrů víc než je povoleno. To už jsou pak hardcore případy, ale stává se to.
Po všech prohlídkách a náročném letu je to tady - jsem na Floridě! Ikdyž jsem se v letadle vůbec nevyspala, byla jsem šťastná. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, že jsem to dokázala a už mě čeká jen to dobré.
Je to tam krásný. Azurové moře, bílý písek, palmy, všude usměvaví lidé. Do každého obchodu kam jsem šla, jsem vešla i odešla s dobrou náladou. Každý si s vámi na pokladně příjemně pokecá, ptá se jak se máte. Zjistila jsem jednu věc - američani milujou náš evropský přízvuk! (je to fakt, pár randíček jsem v US měla a neříkali skoro nic jiného :D)
Další super věc, kterou jsem zažila - na Floridě se nemusíte bát, že když necháte otevřený auto s kabelkou někde, že vám ho někdo vykrade. Lidé si to tady nedovolí. Což pro mě jako Češku, bylo pozoruhodné. :D
Díky babičce a dědovi jsem v Americe zažila hodně zážitků, na které v životě nezapomenu. Viděla jsem hodně krásných míst, navštívila hodně obchodů, cestovali jsme, měla jsem se prostě skvěle. A za to jim jsem opravdu vděčná. Určitě mám v plánu se tam zase vrátit, cítím se tam jako doma.
Přikládám pár forografií, abych vám trochu přiblížila pohádkovou zemi, ve které jsem byla na měsíc a půl její součástí.
Kdyby vás cokoliv zajímalo tak piště do komentářů, vše zodpovím :)))
Zatím ahoj a těšte se na další článek !
Domi
(Chtěla jsem fotku s policistou v New Orleans, a při prosbě o selfie se mi vyfotil sám na mobil:D)
Tady už společně i s jedním známým z Moravy
S babičkou a Petrem
With my lovely grandpa 
Jelikož jsem přijela na začátku ledna, nechali pro mě vánoční výzdobu, ať si ty Vánoce ještě trochu užiju :)))
výhled před dům
a jako poslední - moře, u kterého bych mohla trávit klidně celé dny...
Komentáře
Okomentovat